Tržnice chudé čtvrti  

* Rozkoš..* Zopakuje zamyšleně. * Nic jako rozkoš si pod tím nepředstavuji. * Promluví po chvíli. * Tlukot srdce je pro vás jen pouhý nic neříkající úder hodin. Ať už budete dělat cokoliv, nic to pro vás nebude znamenat. Nebudete mít prožitek z ničeho. * Pokračuje ve filozofii. * Prázdnota. To je to pravé slovo. * Uchopí sklenici a zadívá se na obsah. *

Nemám právo se vzdát. *doplní ještě, ale očividně už se k tomuto tématu nechce vracet, místo toho raději opět popotáhne cigaretu, ze které v dlouhé násadce jde tabákový kouř, jehož typická vůně není tak silná, z čehož se dá usuzovat, že Lady kouří spíš na okrasu.* Představte si ale tu rozkoš nic necítit. Žádné emoce, jen prázdno utíkající zpod lebečních švů. *vyjádří se možná trochu odborněji* Občas by to mé mozkové činnosti prospělo. *řekne s úsměvem, myslí to žertovněji*

* Vzdávat se, to není můj styl. * Dodá ještě. * A ani váš ne, jak vidím. * Podívá se na ní a pousměje se. Zamyslí se.* Toho by se dalo dosáhnout jedině kdyby někdo přišel na způsob jak potlačit lidské emoce. Za to co se tu děje, mohou jen emoce a lidská schopnost "cítit". * Začne trochu filozofovat. * Pak by ale život nikoho z nás neměl smysl. *

*Zářně se usměje* Život je boj, jsem ráda, že ho nevzdáváte. *podívá se na něj, na chvíli se odmlčí, poté ale opět nabere kuráž něco říct* Víte, kdyby byl svět podle mne, nepoužívaly by se zbraně, lidé by byli smířeni se svou životní cestou a já bych nepotřebovala osobní strážce. *dokončí větu a její výraz se rázem změní v kámen...no spíš jemně opracovaný kamínek*

* Hrdinský syndrom. * Zopakuje pobaveně, nakloní hlavu lehce na stranu. * Právě ona anonymita je mou výhodou. Mimo to, dokážu se o sebe postarat, a to více než dobře, řekl bych. * Usměje se. Znovu se napije vína, nespouštějíc z ní oči. Její elegance je do jisté míry, dalo by se říci až fascinující. * Nejzajímavější na tom je, že nikdy nevíte koho na vás pošlou. Jste trnem v oku tolika nebezpečným lidem až je to mnohdy neuvěřitelné. * Lehce poklepe prsty na sklenici vína. *

*Pousměje se. Je to sice prokouknutelné, že je jich více, ale o to přeci jde. Upraví si jednu lokničku na rameni, popotáhne si cigaretu a opět elegantně vyfoukne* O jejich schopnostech Vám nedoporučuji ani na chvíli pochybovat *vrhne na něj přinejmenším hodně vážný pohled a znovu smočí rty ve vínku* Spíš mě zaráží, že Vy nemáte ostrahu. Buď máte hrdinský syndrom nebo ti lidé zase tak nebezpeční nebudou. *hodí na něj vítězný úsměv*

* Ne. Ale možná by jste měla. Tedy, ne že bych nevěřil v schopnosti vašeho, tedy vašich bodyguardů. * Opře se o opěradlo židle a napije se vína. *

*Musí se pousmát nad jeho odpovědí.* Myslíte, že se jich bojím? *nadhodí s pobaveným výrazem - ona je někdo*

* Pro obě strany, řekl bych. * Odpoví na rovinu. * Pro mě, jelikož je dobré být v tomhle městě v anonymitě. Jistí lidé by mě neměli znát. * Začne tedy, ale přímo k věci zatím nejde. * Pro vás, "ti" lidé jsou ochotní použít velmi nehezkých prostředků aby z vás onu informaci vypáčili.* Pousměje se. *

Není to bezpečné pro Vás nebo pro Vaše okolí? *odtuší a zapálí si cigaretu v dlouhém nástavci na způsob Coco Chanel, poté upře na Alaina oči, popotáhne a vyfoukne elegantní dýmeček*