Tržnice chudé čtvrti  

* Každý typ nože má něco do sebe, ale nejraději mám nože s straightback čepelí. Dá se s ním jak bodat tak i řezat.. Líbí se mi ta "všestrannost". * Pousměje se. * Co se týče velikosti, je mi to jedno, svůj účel splní tak jako tak. * Pokrčí lehce ramenem na závěr. * Je vidět že je vám toto téma blízké, jaké zbraně máte ráda vy? * oplatí jí otázku s jistým zájmem. *

*usměje se, do tváří se jí nahrne barva* Které typy máte nejraději? *očička se jí rozzáří - přesně takto vypadá Lady ve svém živlu. Smočí si rty ve vínku*

* Změně tématu se nebrání, právě naopak. * Ovšem. Dá se říci že jsem zaujatý směrem k sečným zbraním. Nejraději mám nože. * Rozpovídá se téměř okamžitě. *

*Hbitě pokyne negativně ručkou na Alaina* Ne, ne, to Vy promiňte. *Brzdí, brzdí a brzdí své druhé já.* Vlastně...*změní rychle téma* Máte rád zbraně? *hodí na něj opět ten sebevědomý výraz - už je to opět Lady*

* Její strohá odpověď ho trochu zarazí. Očividně je nervozní a nechce o tom dál mluvit. * Promiňte, nechtěl jsem se vás nějak dotknout. * Poklepe prsty na poloprázdnou sklenici, pozorujíc temně rudou tekutinu. *

*kdyby mluvil ještě o trochu déle, tak by už slzy neudržela, ale takto si může gratulovat, protože největší nápor zvládla.* Ne...*odpoví naprosto stroze, možná je trošku nervózní*

*Je pravda že občas trochu toho sentimentu neuškodí. Pořád jsme jen lidi. Lidi s emocemi a sny které nikdy jen tak nezmizí. Jen tu pro ně není místo a proto jsou potlačovány.* Člověk by se divil co všechno z něj může vylézt. Ale jak už řekl, "všichni jsme jen lidi". * Máte rodinu? Nebo někoho blízkého? * Zeptá se a zadívá se na ní stále ještě trochu zamyšlen. Takto půvabná žena přeci musí mít nějakého přítele, nebo manžela. *

*Smočí rtíky ve vínku, kterého stále moc neubývá - neuvěřitelné, jakou má v tomto ohledu silnou vůli - a věnuje Alainovi milý úsměv. Rovná si vše v hlavě, snaží se zapudit vzpomínky, které se najednou vyhouply z místa zapomnění a které z ní dělají velice zranitelnou pouhopouhou ženu. Jsou přesně takové, jak říkal Alain - sentimentální.*

* Zadívá se na Lady poněkud lehce nepřítomným pohledem. * Ženu? Děti? Ne.. Jsem sám. * Promluví po chvíli a mírně se usměje, také tedy pozvedne sklenku a lehce jí přiťukne k té její. Trochu se napije. * Po pravdě na něco takového jsem nikdy neměl čas. * Lehce pokrčí ramenem, téměř neznatelně.* Kdo by v tomto zkaženém světě myslel na něco takového? Tenhle svět není místo pro sentimentální myšlenky, natož aby je někdo uskutečnil. * Zakroutí hlavou a položí sklenici zpět na stůl. Takto se již dlouho nikomu neotevřel.*

*Div se jí do očí nenahrnou slzy, jak moc ji Alainova slova dojala, ale nespustí jedinou kapku po tváři. Slzy jsou jen pro maniodepresivní květinky a tou ona rozhodně nechce být.* Máte jistě milující ženu a děti, takto, jako Vy, mluví pouze životem opojený člověk....Líbíte se mi, Alaine. Na první pohled bych ve Vás nehledala tak hluboké myšlenky. *Řekne velice jemně, uchopí sklenku a mírně ji pozvedne* Na Vaše myšlenky...*pronese*