*Smočí rtíky ve vínku, kterého stále moc neubývá - neuvěřitelné, jakou má v tomto ohledu silnou vůli - a věnuje Alainovi milý úsměv. Rovná si vše v hlavě, snaží se zapudit vzpomínky, které se najednou vyhouply z místa zapomnění a které z ní dělají velice zranitelnou pouhopouhou ženu. Jsou přesně takové, jak říkal Alain - sentimentální.*