* Zadívá se na Lady poněkud lehce nepřítomným pohledem. * Ženu? Děti? Ne.. Jsem sám. * Promluví po chvíli a mírně se usměje, také tedy pozvedne sklenku a lehce jí přiťukne k té její. Trochu se napije. * Po pravdě na něco takového jsem nikdy neměl čas. * Lehce pokrčí ramenem, téměř neznatelně.* Kdo by v tomto zkaženém světě myslel na něco takového? Tenhle svět není místo pro sentimentální myšlenky, natož aby je někdo uskutečnil. * Zakroutí hlavou a položí sklenici zpět na stůl. Takto se již dlouho nikomu neotevřel.*