*Zářně se usměje* Život je boj, jsem ráda, že ho nevzdáváte. *podívá se na něj, na chvíli se odmlčí, poté ale opět nabere kuráž něco říct* Víte, kdyby byl svět podle mne, nepoužívaly by se zbraně, lidé by byli smířeni se svou životní cestou a já bych nepotřebovala osobní strážce. *dokončí větu a její výraz se rázem změní v kámen...no spíš jemně opracovaný kamínek*