Poflakování...

Arnatek Davis | 09.06.2013

* Procházel jsem se ulicí v chudinské čtvrti. Mám na sobě svůj oblíbený temně rudý plášť s kapucí a na zádech zavěšenou pistoli s tlumičem. Je tu cítit nehorázný smrad z kanálů tak jako obvykle. Prostě humus. Jednoduché, nevkusné domy připomínající paneláky. Právě zde v jednom z těchto domů je můj cíl. Jeden nepohodlnej týpek kterýho potřebujou Dragons Claws smést z povrchu tohohle zkaženýho světa. Moc mi za to nezaplatili, ale co. Prachy se hoděj vždycky. Krom toho, tohle by nemělo být zas tak náročné.. Prostě pro někoho mých kvalit, hračka. Zastavil jsem se před jedním z těch baráků a podíval se výš. Je doma. Svítí se tam a sem tam se kolem okna mihne stín. Trochu jsem poodstoupil a rozběhl se. Odrazil jsem se od zdi a rukama se hbitě zachytil za jeden z výklenků. Šplhal jsem dál. Vylezl jsem na balkon a znovu se odrazil. Když jsem konečně dolezl až nahoru k mému cíli. Potichu jsem proklouzl balkonem k němu do bytu. Nikde ho nevidím. V tom něco zarachtá ve vedlejší místnosti. Sáhnu na záda a připravím si bouchačku. Opatrně se plížím u stěny ke dveřím. Kroky. Jde sem. Zatajím dech a jen co se objeví ve dveřích, přiložím mu pistoli ke spánku a stisknu. Na vedlejší stěně se rozstříkne jeho mozek a zanechá tam chutnou malbu. Dvěmá výstřely do hlavy se ještě pojistím. Mimo to, chci aby to vypadalo dost brutálně. Uchechtnu se nad svým dílem a pistoli si zavěsím zpět na záda. Miluju svojí práci. Postupně skáču z balkonu na balkon až jsem konečně dole. Naposled se podívám nahoru. Zapálím si cigaretu. Nasaju a následně vypustím kouř nosem. Ušklíbnu se. Spokojeně si odkráčím svou cestou. Postava v rudém plášti zanedlouho zmizí v mlze ulic.*

Přidat nový příspěvek